Vítejte u rebarbory
...obyčejné dívky, vedoucí obyčejný život, o kterém se tu snaží pokud možno neobyčejně psát :o)
Zlatá Koruna
24. květen 2016 | 21.16 |
Klášter ve Zlaté Koruně patří k dalším historicky cenným památkám, které máme co by kamenem dohodil, je proto myslím celkem ostuda, že jsme ho navštívili až teprve v loňském roce, ale jak se říká lépe pozdě než nikdy :o). Loňské výstavní počasí přímo lákalo k nějakým výletům, a protože Zlatá Koruna se přece jen nachází v trochu větší nadmořské výšce na Krumlovsku, kde bývá zpravidla chladněji, bylo tropicky slunečné počasí k této výpravě ideální. Dostat se ale veřejnou dopravou z Českých Budějovic do Zlaté Koruny je poněkud komplikované. Jezdí tam sice vlak i autobus, ale obě zastávky jsou ještě notný kus pěšky od samotného městečka včetně středověkého kláštera, takže zhruba jeden a půlkilometrové procházce se nevyhnete tak jako tak.
My si nakonec v úterý 4. srpna 2015 zvolili autobus (protože by teoreticky alespoň nemusel mít zpoždění, častý to nešvar českých železnic) a vystoupili jsme na zastávce "Zlatá Koruna, Rájov", což v praxi vypadalo tak, že náš autobus de facto jen přibrzdil na hlavním tahu silnice u jedné z nenápadných odboček na kraji vesničky a odtud už jsme šlapali pěšky – cestou necestou, přes hory a doly, kolem zlatavých polí, kde zrovna probíhaly žně, chlácholivě stinných lesů a hlavně tak nějak pořád podél řeky plné vodáků, až jsme dorazili do kempu pod Zlatou Korunou, kde jsme se občerstvili nanukem (přece jen bylo vážně horko a sluníčko do nás celou dobu pralo na plné pecky, až jsme chvílemi záviděli vodákům a koupajícím se po cestě u jezu), a pak pokračovali přes most do městečka hledat Klášter :o).
pise.cz/img/356034.jpg"> 
Naštěstí Zlatá Koruna je hodně malinkatá, takže stačí jít prostě rovnou za nosem a dřív nebo později na Klášter, coby její hlavní turistickou atrakci, narazíte :o). My jsme asi vypadali hodně nejistě, protože než jsme se jednoznačně odhodlali prostě vejít "tamtou bránou vzadu", odchytil nás jeden místní pamětník, že prý jestli se nechceme podívat na model zlatokorunského kláštera a už nás táhnul dovnitř evidentně historického domu (dřív prý patřil ke klášternímu komplexu), kde se na stole přes celou místnost rozprostíral hračičkovsky detailní model Zlaté Koruny v době jejího největšího rozkvětu (tj. asi ve 14. století), včetně propracovaných klášterních zahrad a skutečné tekoucí vody v korytě modelové řeky Vltavy :o). Když jsme se dostatečně vynadívali a na pár věcí se zeptali (model prý dělal jeden místní historický nadšenec, jméno už jsem samozřejmě zapomněla), využili jsme chvilky nepozornosti, kdy do "muzea" vstoupil párek německých turistů, a vypařili se ve vší slušnosti, abychom taky teda stihli tu prohlídku Kláštera, kvůli které jsme se tam vypravili (ne že by byl pán bůhvíjaký psychopat, ale byl hrozně upovídaný a očividně nadšený a my ho nechtěli urazit přílišným spěchem, který by se dal vyložit jako nezájem :o).
Prohlídka interiérů Kláštera, konkrétně I. prohlídková trasa, začínala krátce po našem příchodu a zakoupení vstupenky za 100 Kč/osobu, takže jsme se stihli jen trochu porozhlédnout po prostoru pokladny a několika přilehlých místností, kde byla výstava děl zdejší (nejspíš) umělecké školy, a už jsme šupajdili za poměrně mladým průvodcem. Ten nám kromě historie Kláštera ve Zlaté Koruně podal i obecnější výklad o životě mnichů ve středověkém klášteře – jako že se tam vůbec netopilo, jen v jedné jediné místnosti, kde se zatápělo až ve chvíli, kdy jim zmrzla voda v refektáři (čili jídelně), nebo že se mniši v klášteře nesměli mezi sebou bavit (k tomu sloužila jen jedna místnost – hovorna; úplně jsem při tom viděla, mnicha stiženého nutkavou potřebou říct něco svému řeholnickému bratru pěkně od plic, jak běží přes celý klášter, aby si mohl ulevit :o), trochu jako ten švec v pohádce o Pyšné princezně :o).
Ve Zlaté Koruně sídlil cisterciácký řád, jehož heslem bylo "Ora et Lavora" neboli "Modli se a pracuj", takže den řádových mnichů měl jasně daný rozvrh, který se skládal z modliteb, práce a většinou jednoho jídla (v létě prý dvou, nejspíš proto, že bylo víc práce na klášterním hospodářství) denně. Klášter založil v roce 1263 český král Přemysl Otakar II. prý proto, že to před důležitou bitvou s uherským králem u Kressenbrunnu slíbil, pokud vyhraje. Navíc měl nový klášter na jihu Čech zamezit případné rozpínavosti zdejšího rodu Vítkovců. Své jméno dostala Zlatá Koruna údajně podle vzácné relikvie – trnu z Kristovy koruny – uchovávané v křišťálové schránce, kterou klášteru daroval sám král Přemysl Otakar II. při jeho založení, přičemž původní název zněl Svatá (Trnová) Koruna a až ve 14. století se změnil na Korunu Zlatou (prý nejspíš kvůli jeho velkému bohatství :o). Nicméně po oné vzácné relikvii se časem slehla zem, prý se nejspíš ztratila během husitských válek, kdy byl klášter přepaden a zapálen. Dokonce se traduje, že Husité zdejší mnichy povraždili – některé pobili, jiné upálili a oběsili na lípě u bývalého Kostela sv. Markéty a od té doby prý mají zdejší lípy na památku jejich mučednické smrti zvláštně zkroucené listy, jakoby do tvaru mnišské kapuce, a říká se jim lípy "kapucínky", alespoň tak to vypráví zdejší legenda. Pravda je prý ale spíš taková, že se jedná o zvláštní druh lípy, běžně rostoucí v Porýní, odkud ji k nám přivezli cisterciáčtí mniši, když se u nás usazovali (mimo Zlatou Korunu jsou prý takové lípy k vidění i v klášterech ve Zbraslavi či Sedlci).
Po husitském útoku v roce 1420 zůstal Klášter ve Zlaté Koruně 17 let neobydlený. Jeho další rozkvět nastal až v druhé polovině 18. století za posledního opata Bohumíra Bylanského, který zde mimo jiné založil školu pro děti místních poddaných. Dekretem císaře Josefa II. byl však klášter v roce 1785 zrušen a od té doby se tam již řeholní život nevrátil. Klášter ve Zlaté Koruně záhy poté odkoupili krumlovští Schwarzenbergové a zřídili v něm průmyslové provozy, čímž došlo k poškození zdejší architektury (nejen těžkými stroji, ale i podmáčením), zejména Křížové chodby, která je v dnešních dnech zpevněná kovovými rozpěrami (tedy tyčemi), které nedrží její oblouky pohromadě, jak jsem si původně myslela, ale roztlačují je od sebe, aby se nezhroutily :o(. Tyto "továrny" byly naštěstí v roce 1909 přesunuty do vhodnějších a hlavně větších prostor a začala postupná rekonstrukce klášterních budov. Na základě Lex Schwarzenberg byl v roce 1947 Zlatokorunský klášter Schwarzenbergům zkonfiskován a od té doby je ve státním vlastnictví. Do roku 2000 jej spravovala Státní vědecká knihovna v Českých Budějovicích, ale potom přešel pod správu Národního památkového ústavu, takže jsme na pokladně krom jiného mohli dostat další razítko do našeho Prohlídkového pasu :o). Od roku 1995 je Klášter ve Zlaté Koruně národní kulturní památkou a patří k jedněm z nejcennějších dochovaných komplexů gotické architektury ve střední Evropě.
První prohlídková trasa začíná ve vstupní hale tzv. malého konventu, ze které jsme pokračovali do lapidária, kde jsou k vidění náhrobky zdejších opatů a nejrůznější fragmenty zdejších budov či jejich kamenické výzdoby (úlomky kružeb, oblouků apod.), a následně do kaple Andělů strážných, která je zvláštní tím, že je nejstarší dochovanou stavbou celého kláštera (asi z roku 1370) a je dvoupatrová, i když to v dnešní podobě znamená de facto jen to, že má hodně vysoký strop (pro lepší orientaci, protože já v těch všech konventech a spol. trochu plavu dodnes, upřesním, že zvenku má růžovočervenou omítku). Mně se líbila hlavně proto, že byla krásně gotická s vysokými lomenými oblouky a žebrovou stropní klenbou bohatě vymalovanou freskami. Obrazy světců s velmi názorným vyobrazením způsobu jejich smrti nebo alespoň druhem mučení, které jsou rozvěšené v kapli na stěnách, mě už zas tolik nebraly, třebaže taky určitě mají svoji historickou hodnotu.
Odtud jsme potom pokračovali do tzv. velkého konventu, kde jsme prošli hovornou do knihovny. V ní jsou ve skleněných vitrínách vystavena vzácná vydání tlustých knih (pan průvodce nám dokonce jmenoval některé tituly, ale bohužel mi v hlavě nějak neuvízly :o(. Na knihovnu navazuje krásně zdobená knihovní chodba s portréty významných postav zdejších i českých dějin, odkud se také vcházelo do pracoven mnichů, což je několik menších, na můj vkus pěkně vybavených, místností, kde se opisovaly knihy, kreslily mapy apod. Nechyběla ani ona již zmiňovaná ohřívárna, která byla hned v blízkosti pracoven (nejspíš proto, aby si mniši mohli dojít nechat roztát ruce a dál psát :o).
Potom jsme vyšli do oné krásně zdobené ale hodně poničené křížové chodby, která stejně jako všechny části kláštera, které prošly úpravami v polovině 18. století, nese známky rokokové výzdoby. Z křížové chodby jsme pak vešli do refektáře neboli jídelny, kde byly efektně prostřené stoly a kde nás náš pan průvodce upozornil, že bratři řeholníci nezaháleli ani u jídla a při konzumaci svých skromných pokrmů (většinou prý obilniny, zelenina a mléčné výrobky, maso měli kromě ryb zakázané a k pití pouze voda nebo víno) poslouchali od jednoho ze svých druhů, který měl zrovna službu, předčítání náboženských textů. Nakoukli jsme mnichům i do kuchyně, kde je nyní expozice učebních pomůcek zdejší školy (hlavně obrázky a nějaké to náčiní pro jednotlivá řemesla), a prohlídku jsme zakončili v reprezentativní kapitulní síni, která je bohužel hodně zchátralá, ale kdysi musela být moc krásná, v současnosti se tam prý konají svatební obřady či koncerty, protože místnost má skvělou akustiku. No a na závěr nás ještě čekal opravdu monumentální klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie, který je prý údajně největším chrámem na jihu Čech a nese prvky barokní výzdoby se spoustou buclatých andělíčků a zlacených tretek.
Obrázky interiérů pochází z webových stránek Zlaté Koruny či googlu :o)
Po skončení prohlídky jsme se ještě chvíli potloukali na klášterním nádvoří, prošmejdili jsme kdeco, a pak už jsme se s menší zacházkou na náves vydali zase malinko jinou trasou zpět k zastávce autobusu. Počasí bylo výstavní a času jsme měli dost, takže se otužilejší část naší výpravy dokonce zvládla vykoupat v řece :o). Potom jsme se jen tak povalovali na louce a sledovali nekonečné procesí vodáků (příroda v okolí Zlaté Koruny je nádherná a v jednom z klidnějších zákoutí dokonce poletovaly takové ty obrovské, skoro deseticentimetrové kovově modré vážky, které jsem snad nikdy naživo neviděla, zkrátka panenská příroda se vším všudy :o), až už opravdu nebylo zbytí a museli jsme se zvednout k cestě k domovu. U silnice, která v porovnání z předchozí vesnickou idylkou vypadala jako z jiného světa, jsme si stopli autobus a znavení sluníčkem a příjemnými zážitky pak doma spokojeně padli do postele :o).
Komentáře
| RE: Zlatá Koruna | hroznetajne | 25. 05. 2016 - 12:28 |
 RE(2x): Zlatá Koruna |
rebarbora | 27. 05. 2016 - 18:08 |
| RE: Zlatá Koruna | tlapka | 26. 05. 2016 - 18:30 |
| RE(2x): Zlatá Koruna |
rebarbora | 27. 05. 2016 - 18:10 |
| RE: Zlatá Koruna | miloš hlávka | 01. 06. 2016 - 14:33 |
| RE(2x): Zlatá Koruna |
rebarbora | 01. 06. 2016 - 20:18 |